Koně na ranči
Myslíte si, že nás koně potřebují? Ne .... MY POTŘEBUJEME JE....a proto hledejme cestu
Řeka a její břehy
Představte si divokou řeku. Teče si svobodně krajinou už tisíce let – nepotřebuje nikoho, kdo by jí říkal, kam má proudit. Je dokonalá sama o sobě.
A pak přijde člověk. Chce její sílu, její krásu, chce být součástí jejího toku.
Co udělá moudrý člověk? Nepostaví betonovou hráz, která řeku zlomí. Nenutí ji téct proti proudu. Místo toho jemně tvaruje břehy – zde trochu prohloubí koryto, tam položí kámen, který vodu laskavě navede. Působí na ni. Spolupracuje s její přirozeností.
Řeka ho nikdy nepotřebovala. Ale on potřebuje ji – její sílu pro mlýn, její vodu pro pole, její klid pro duši.
Výchova koně je právě toto tvarování břehů.
Není to boj s proudem. Je to pokorné hledání cesty, jak být součástí něčeho, co je větší a starší než my. Kůň je ta řeka – svobodný, silný, úplný sám o sobě.
My jsme ti, kdo hledají cestu k vodě.
A proto nezačínáme otázkou „jak koně ovládnout", ale „jak si zasloužit, aby nás vzal s sebou".
Budou tam překážky.
Budou tam pochybovači.
Budou tam chyby.
Ale při tvrdé práci (dopsala bych důslednosti) neexistují limity.
~CHRIS OWEN~